KOVBOJSKÝ DENÍK 1 a 2 Na náš ranč jsme stihli přijet, než se nad Horní Bečvou stáhla mračna a spustil se déšť. I přesto jsme se natěšeni vydali do jízdárny, abychom se seznámili s úžasnými stvořeními, s nimiž budeme bok po boku trávit celý týden. Jako správní kovbojové jsme se večer vystrojili na první westernovou seznamovací tancovačku. Během soutěží jsme si tak padli do oka, že po zbytek večera jsme nejen bláznivě tancovali, ale sami jsme se proměnili v koňské spřežení. Celou noc lilo jako z konve a déšť nepřestával Horní Bečvu sužovat ani nedělní dopoledne. Nám to nakonec ale vůbec nevadilo. Náhradní program bylo totiž senzační. Vyráběli jsme si náramky s koňskými přívěsky a další skvosty. Odpoledne se počasí přece jen umoudřilo a my jsme konečně mohli vyjet na krátkou vyjížďku v koňském sedle. I druhý večer probíhal jako jedna velká seznamovací párty, při níž jsme se s naším šerifem nasmáli od ucha k uchu. A když se podíváte na naše fotky, tak zjistíte proč.
KOVBOJSKÝ DENÍK Č. 3 a 4 Tak jsme se rozdělili do dvou skupin a tak zůstaneme po celou dobu na ranči Horní Bečvy, abychom mezi sebou soupeřili nejen v sedle. Na své čtyřnohé miláčky Číra, Tornáda, Garpa, Raye, Nighta, Pepu a další jsme se už nemohli dočkat. Vyjeli jsme si na nich do krásné přírody mezi beskydské a vsetínské vrchy. Pocit v koňském sedle je nezapomenutelný, stejně jako pohled ze hřbetu tak majestátního zvířete. A protože jsme chtěli dokázat, že jsme skvělí kovbojové, vymysleli jsme si svůj pokřik, s nímž jsme se utkali v první soutěži - westernovém biatlonu. Házeli jsme hvězdicemi a foukali šípy z ostrých foukaček. A protože jsme i kreativní, ukázali jsme své schopnosti při výrobě originálních přání. Tancem pod kulkami a westernové dováděním jsme ukončili báječný den. Dnešní den patřil výuce na lonži v jízdárně. Než jsme se nadáli, i ti nezkušení jezdci klusali. Ti zkušenější se zdokonalovali v ovládání koně. A protože jsme se obávali, aby nás nenapadli Indiáni, naučili jsme se i střílet z velkého luku. Písečné mandaly, kdy jsme pomocí barevných písků tvořili nádherné koně, nás všechny neskutečně nadchly. Po večeři se mezi námi utkala první bitva, po níž jsme se hned usmířili společnými tanečky, písničkami a hrami.
KOVBOJSKÝ DENÍK Č. 5 a 6 Koně, tanečky, divadlo, zpěv a whisky nás jako správné kovboje provázely celé středeční dopoledne. Plnili jsme úkoly se vší ctí a učili se v koňském sedle dalším dovednostem včetně ovládání našich čtyřnohých miláčků. Vydali jsme se na cestu plnou dobrodružství, šifer a hádanek za tolik očekávaným pokladem. A stálo to zato. Kromě trička jsme v něm našli plno sladkých dobrot. Večerní hra na kovbojské fazolky a westernové představení nás všechny náramně pobavila. Dnes jsme se rozloučili s naším rančem a vydali se na cestu na Divoký Západ mezi bizony, ovce, kozy i westernová lana. Výlet na Bílou do parku plném atrakcí a vodního světa nám všem udělal velkou radost. Stejně jako sjezd z hory Zbojník na koloběžkách nebo kolem řeky k loveckému Zámečku a Obůrce mezi divočáky a bílé jeleny. Pohled na nejvyšší horu Beskyd Lysou horu byl úchvatný stejně jako přechod Pašeráckou stezkou. Po večeři nás čekala největší kovbojská bitva a náš křik šel slyšet široko daleko. Noc byla dlouhá. Zpívalo se a opékalo u ohně a čekala nás ještě jedna těžká zkouška - odvahy.
KOVBOJSKÝ DENÍK Č. 7 a 8 Od rána jsme trénovali v sedle ostošest. Nejen klus na longe, ale hlavně jsme se připravovali na všemi očekávané dostihy. A to nejen v jízdárně. Uzlíkovali jsme a batikovali pak trička z pokladu, abychom na závodech naše obecenstvo okouzlili. Další trička jsme zdobili pomocí foukacích a textilních fixů. Protože každý správný kovboj musí umět dobře střílet, čekala nás střelba ostrými náboji ze vzduchovky. A na závěr jsme se utkali v nejvyšší soutěži - westernové Olympiádě. Závěrečný karneval plný převleků ukončil náš poslední společný večer. Ty bohaté švédské stoly na snídani nám budou chybět. Dnes jsme dlouho nevybírali, za chvíli jsou tady rodiče a nás čekají poslední závody, a to rovnou v koňském sedle. Zvládli jsme je všichni, za což jsme také dostali pamětní koňskou medaili a diplom. Chtěli jsme ukázat, že nejen umíme jezdit na koni, ale také skvěle tančit, zpívat i hrát divadlo. Za několik představení jsme sklidili hodně potlesků, než došlo na rozdávání diplomů a ocenění těch nejlepších kovbojů a střelců. A to už některým tekly slzy, protože přišel čas loučení…
Každodenní táborové dění sledujte zde
Kovbojský deník
Indiánský deník
INDIÁNSKÝ DENÍK č. 1 a 2 Zabydleli jsme se v indiánské osadě a čekali na tu chvíli, kdy budeme moct navštívit stáj a seznámit se s nejkrásnějšími zvířaty na světě. Indiáni jsou spojeni s koňmi tělem i duší, což jsme pochopili, sotva jsme jim pohlédli do očí. Stáj jsme opouštěli s nadšením, že nás čeká v sedle báječný týden. A v dobré náladě pokračoval i indiánský večer s obřadem, na který jsme se taky slavnostně oblékli. První seznamovací projížďka v koňském sedle je vždycky nezapomenutelná a každý z nás si zamiloval právě toho svého koně. Vzájemně jsme se testovali a slíbili si důvěru. Šamani zahnali hrozící bouřky a my jsme se tak v klidu mohli pustit do výroby totemů, Indiánů, kteří je hlídají, a také jsme si zvolili svého náčelníka. Samozřejmě jsme nezapomněli na pokřik. Po venkovním rautu a odpočinku jsme se vykoupali v jezeře Titicaca, až nám pěkně vyhládlo. Večer se nesl v duchu seznamovací kmenové partičky s indiánskou mošnou a kouřícími balónky.
INDIÁNSKÝ DENÍK č. 3 a 4 Jako správní Indiáni jsme museli projít zkouškou v hodu hvězdicemi a ostrými foukačkami se šípy, kterými se dodnes loví divoká zvěř. A protože indiánské ženy milují ozdoby, i my jsme si vyzkoušeli techniku korálkování a vytvořili opravdové skvosty. Na jízdárně nás čekal výcvik na longe, který jsme si parádně užili. Po večeři se utkala první bitva mezi kmeny a hru na šamanské pilulky a sochy jsme si opravdu užili. Dnešní den patřil honbě za Aztéckým pokladem. Než jsme ho získali, museli jsme vyluštit několik šifer, hádanek i legend a splnit nejrůznější úkoly. Zdokonalili jsme se na jízdárně a báječná byla i vyjížďka v sedle našich čtyřnohých miláčků do přírody. Pro svého náčelníka jsme vytvořili originální hábit a učili se šamanskému tanci. Další bitva mezi kmeny se odehrála po večeři v zimě. Po ní jsme se ale hned zahřáli na novinové párty.
INDIÁNSKÝ DENÍK č. 5 a 6 Nemohli jsme se dospat. Našemu ranči jsme dali sbohem a vydali se na výlet do prérie za bizony, údolím Bílých mužů až ke Stříbrnému prameni. Užili jsme si v letním parku Bílá atrakcí náramně. Stejně tak koloběžek, ti zdatnější Indiáni vyjeli lanovkou na horu Zbojník, kterou sjeli až dolů, ostatní jsme si užili koloběžek kolem řeky, Zámečku a Obory, kde žije rodinka divokých prasat a bílí jeleni a mufloni. Pokochali jsme se nejvyšší horou Beskyd a mířili si to Pašeráckou stezkou plnou nástrah dolů. Večer nás čekala třetí a největší bitvy mezi kmeny a pak tance, zpěvy a zábava se špunty na indiánské párty. Střelbou z luků jsme zahájili další den. Batikovali a foukali jsme barvami naše hábity a tvořili nádherné Šamanovy písečné mandaly a koně. Koupačka ve Stříbrném jezeře nás pěkně osvěžila. V horkém dni jsme my i naši oři přivítali vyjížďku mezi lesy, ale někteří z nás přece jen dál trénovali na ranči. Kmenovými tanci jsme zahájili večer, během kterého se i zpívalo a plápolaly ohně. Ukončila ho až stezka odvahy Rudého válečníka.
INDIÁNSKÝ DENÍK č. 7 a 8 Dnes jsme jako Indiáni prošli těžkou zkouškou. Museli jsme ukázat, že nejen ovládáme foukačky na lov zvěře a luky, ale také střelné zbraně. A šla některým střelba ze vzduchovky překvapivě skvěle. Indiáni však k životu a lovu potřebují i postřeh, chytrost, dobrou orientaci i paměť, což jsme si prověřili ve hře Kimovka. Čekala nás ještě poslední a největší zkouška našich dovedností, a to Indiánská Olympiáda. S našimi věrnými a milovanými plnokrevníky a hřebci jsme se vydali na poslední procházku k přehradě a klusali jsme na longe. Také jsme se připravovali na zítřejší dostihy. Poslední večer jsme si rozhodně nenechali zkazit deštivým počasím náladu. Využili jsme místní kostymérnu a karneval stál opravdu zato. Kvůli deštivému počasí a rozmáčené jízdárně se musely ranní závody výrazně omezit. Představení pro naše příbuzné jsme ale neošidili, za což jsme sklidili bouřlivý potlesk. A pak nastal čas na slavnostní rozdávání diplomů a cen a poslední indiánské rozloučení.