Nahoru
INDIÁNSKÝ DENÍK Č. 1
Je nás 24 a vypravily jsme se za dobrodružstvím mezi Indiány. Každý správný Indián má svého koně, a tak jsme se i my seznámily s Bonetem, plnokrevníky Čírem, Garpem či Rejem, také miláčkem všech - poníkem Pepou a dalšími hřebci. Strávili jsme s nimi čas až do večera, který začal pěkně zostra. A to rovnou ostrou střelbou z indiánských foukaček i ze vzduchovky a házelo se i hvězdicemi na totem. V sále jsme se všechny sešly už v kostýmech a daly se do prvního společného indiánského tance. Po seznámení, představení a obdarování indiánskými jmény jsme si užily naši první diskotéku.
INDIÁNSKÝ DENÍK Č. 2
Náčelnice Sluneční svit nás zasvětila do života Indiánů. Dozvěděli jsme se mnohé o jejich rituálech, hudbě i zvycích a dokonce jsme si mohli osahat a vyzkoušet nejen jejich zbraně a hudební nástroje. Než jsme se pustili do výroby indiánských čelenek a přáníček, museli jsme vymyslet svůj pokřik. Počasí nás sice dneska dost zlobilo, ale ani déšť nás neodradil od vyjížděk na ořích do prérie. Večer probíhal v duchu seznamovací párty a různých tanečních soutěží, které vyvrcholily indiánským pytlem plným srandy.
INDIÁNSKÝ DENÍK Č. 3
Jako správné Indiánky jsme se chtěly naučit barvit látky. Savováním na černá trička jsme docílily neuvěřitelné věci - nastříkané obrázky našich koní se doslova měnily každou vteřinu. A další kouzla nás čekaly při výrobě unikátních mandal z barevných písků. Každá byla originální a vyjadřovala naše nitro. Po večeři jsme hledaly svá jména a zápasily mezi sebou, každá samozřejmě za svůj kmen, v míčových soubojích. Stříleli jsme i z luku i kuše na medvěda. A zábava pak pokračovala rovnou na tančícím koberci.
INDIÁNSKÝ DENÍK Č. 4
Počasí se konečnou umoudřilo natolik, že jsme mohly krásném slunečném počasí vyrábět venku totemy, indiánské panenky a živého šamana. Také jsme měly za úkol vytvořit pet vršků motiv tábora a vznikaly nádherné pestrobarevné obrazce. Vše hodnotila speciální porota tvořená z našich koňařů a měla to opravdu moc těžké. Panenky se nám opravdu moc povedly a stejně tak poslední bojový úkol mezi kmeny - tanec našeho kmene. Rovněž bojovná byla i Aztécká olympiáda. Uklidnil nás až Toltékův oheň, zpívaly jsme a opékaly buřty. Ale to jenom do té chvíle, než vypukla noční stezka Ruďochů pro Bledé tváře. Na jejím konci jsme se museli podepsat a věřte nám, i když jsme odvážné, měli jsme některé pořádně nahnáno.
INDIÁNSKÝ DENÍK Č. 5
Na výlet do prérie zvaná Bílá za divokou zvěří jsme se nemohly dočkat. Jako správné Indiánky jsme jezdily na divokých ořích (koloběžkách), překonávaly visuté lávky, lanové překážky, sjížděly skálu na duších, rýžovaly jsme také zlato, vykopávaly kostry našich indiánských předků a poznávaly, jak funguje vodní svět. Za divokými zvířaty jsme se vydaly do Obůrky, kde nás hned přivítala nenasytná velká rodinka divočáků, které jsme si mohly nakrmit. Největší zážitek nám ale připravil bílý jelen, který se nechal v klidu pohladit. Naše další cesta pokračovala na horu Zbojník a dolů po Pašerácké stezce. Večer se naše kmeny utkaly v lyžování a bobování a na závěr ve vyluštění nepřátelské šifry.
INDIÁNSKÝ DENÍK Č. 6
Staly se z nás kačeři, tedy hledačky schránek podle navigace a principu geocachingu, do kterého jsme byly bílou ženou zasvěceny. A skutečně se nám povedlo dvě kešky najít. Jedna z nich byla kousek od přehrady, kde jsme i zchladily svá horkokrevná těla. Pokračovaly jsme pak dál a hledaly poklad za Stříbrným jezerem, ke kterému nás dovedla mapa psaná indiánským písmem. Rozluštit jí nebylo snadné, stejně tak několik dalších šifer včetně té prstové, která nás přivedla k důležitému dopisu, jež nás dále navedl k pokladu. Radovaly jsme se z nových triček, sladkostí a odměn. Po večeři následovala další důležitá bitva mezi kmeny, až nás bylo slyšet široko daleko. Uklidnit jsme se šly na parukovou taneční párty.
INDIÁNSKÝ DENÍK Č. 7
Poslední a největší bitva mezi kmeny nás čekala celý dnešní den. Kromě toho jsme museli zvládnout indiánský test postřehu, triky s lanem i lasem a skoky v pytli. Nejzajímavější ale byla kouzla s barvami, až nám oči přecházely. V pokladu jsme dostali bílá trička, na která jsme nejprve museli navázat různými způsoby provázky. Trička se nám změnila v roztodivné výtvory, ale to nejlepší nás teprve čekalo. Náčelnice namíchala v obrovském hrnci barvu, jakou si kdo přál, a pak jsme nad ponořenými tričky pronášeli zaklínadla. A to byste se divili, jakou měly sílu. Bílá trička se nám totiž proměnila v nádherné ohozy na očekávané koňské překážkové závody. Celý večer jsme se společně bavili v karnevalovém duchu a za odměnu jsme mohli i oholit dva staré indiánské náčelníky. Ten večer se tančilo dlouho do noci.
INDIÁNSKÝ DENÍK Č. 8
Švédský stůl plný dobrot nám přišel to poslední ráno opravdu vhod. Potřebovali jsme se posilnit na poslední souboj mezi kmeny, a to rovnou na koních. Zdolávali jsme na nich jako správní Indiáni překážky, slalomovou dráhu a přenášeli hrníčky. Prostě jsme museli ukázat nejen svým rodičům, že už dokážeme hřebce sami ovládat. Ti nejlepší dostali odměny, ale koňské medaile jsme si nakonec zasloužili všichni. Rodičům i prarodičům jsme pak tanečním, divadelním i hudebním pojetím předvedli, že naše duše je opravdu ryze indiánská. Před rozdáváním diplomů a odměn jsme se dozvěděli, že souboj mezi kmeny skončil vítězně pro nás všechny, což jsme přivítali s obrovským jásotem. Pak ale přišly slzičky, protože jsme naši indiánskou Zemi museli nadobro opustit. Naše duše ale nezapomínají…