Nahoru
HOBITÍ DENÍK Č. 1
Naše putování z Kraje mezi kapkami deště dopadlo dobře a všichni se hlásíme ze Středozemě, která obývá severozápad Starého světa na východ od Moře. Z Třetího věku, kdy jsme se ocitli mezi Elfy, Trpaslíky a Skřety. A samozřejmě Hobity a samotným Bilbo Pytlíkem. Právě on pro nás připravil celé odpoledne bláznivých soutěží. Večer jsme netrpělivě čekali na přílet hrozivého Draka Šmaka, který nás v kruhu svíček a v ohrožení děsivého Skřeta Azoga rozdělil do skupin. A tak jsme se rozdělili mezi Trpaslíky vedené odvážným Torinem, Lesní Elfy s vůdcem a Elfy z hor - Roklinky, v jejichž čele stojí moudrý Elrond. Čtvrtou skupinu Lidí vede Bard, vzdálený potomek pána Dolu Giriona. Před bujarou taneční zábavou jsme se už mezi sebou utkali v prvním boji, a to rovnou na meče.
HOBITÍ DENÍK Č. 2
Počasí se ráno přece jen umoudřilo a my jsme se mohli vydat na první výpravu po Středozemi a do Hobitína. Doprovázel nás Bilbo Pytlík, který nám vyprávěl o svém lidu. I když jsou Hobiti z Kraje malí, je to veselý a velmi odvážný lid. Kraj se nachází mezi zeleným hvozdem a Mlžnými horami, které jsme také prozkoumali. Po vydatném obědě jsme od svých velitelů dostali šátky, každý v barvě svého týmu. Elfové z hor modré, Elfové z lesa žluté, Trpaslíci červené a Lidé černé. Šátky se staly naším symbolem i nedílnou součástí. Stejně jako pokřik, který jsme museli vymyslet. Hobití muzicírování nejen u kytar bylo suprové stejně jako celý večer plný kouzelných převleků.
HOBITÍ DENÍK Č. 3
Od rána jsme se pořádně rozezpívávali, protože nás tentokrát čekal souboj v Elfím hlase - karaoke, a to rovnou o zlaťáky.  A samozřejmě jsme také chtěli získat body nejen pro sebe, ale i pro celou skupinu. Ten pravý souboj ale nastal těsně před obědem, protože se mezi sebou utkali v pěvecko-uměleckém boji Elfové, Trpaslíci i Lidé. Vydali jsme se postupně všichni do Temného hvozdu, kde jsme museli překonat nástrahy - pavoučí sítě. Na Hobití cestě jsme si zase otestovali naše myšlenky, postřeh a paměť. Poslední souboj byl na parketě, kde jsme v divokých kreacích a v ruku v ruce i s protivníky vydali poslední síly.  Spali jsme opravdu tvrdě a hrdinské sny nás provázely celou noc.
HOBITÍ DENÍK Č. 4
Po těch náročných soubojích a ranní rozcvičce jsme chtěli trošku relaxovat. Tvoření mandal, které ukazuji naši duši i podstatu existence, nám po ránu přišlo akorát vhod. Po příjemné relaxaci u barevných písků nás totiž čekalo další soupeření. Luštili jsme Trpaslíčí šifru, hledali znaky, drahokamy Středozemě i tolik mocný Arcikam. Bylo pak opravdu těžké najít mapu v Zlobří jeskyni, která nás dovedla k samotnému pokladu v Morii.  Byli jsme šťastní. Byly v něm sladké odměny, kšiltovky a hlavně originální hobití trička. Odpoledne jsme řádili se psím spřežením a stavěli obydlí Středozemě, Elfí království i Hobitíny. Poslední souboj nás čekal už po setmění v podobě Hobití pošty a hymny.
HOBITÍ DENÍK Č. 5
Elfové, Trpaslíci i Lidé jsme společně vyrazili na dlouhou cestu po Středozemi. Uchvátila nás oblast Bílé, kde jsme se složili k odpočinku a už jsme tam i zůstali. Užívali jsme si nespočet atrakcí jako tubing (pojízdný pás nahoru a v duši po 40m dráze dolů), lanový park, závodní šlapací auta, skluzavky, trampolíny, vykopávali jsme kostry a rýžovali drahokamy. Ve Vodním světě jsme zjistili, co vše dokáže voda. Ti větší z nás se vydali lanovkou na horu Zbojník, kterou pak dolů pokořili na koloběžkách. Ostatní čekala projížďka na koloběžkách kolem řeky Bečvy. Naše putování pak pokračovalo k Obůrce, kde jsme si kromě dalších zvířat mohli i pohladit vzácného bílého jelena. Zpátky jsme zdolali Pašeráckou stezku, tzv. ferratu - unikátní jištěnou lanovou cestu. Táborákem, zpěvy u kytary a večerní morseovkou jsme zakončili tak báječný den.
HOBITÍ DENÍK Č. 6
Ráno jsme zahájili velkým turnajem v Hobití házené se speciálními pravidly a hledáním Arcikamu, našeho Srdce hory. Toto Srdce trpasličího království Ereboru (Osamělé hory) je velký bílý drahokam, královský klenot který našli Trpaslíci a následně přetvořili na jeho dnešní podobu. Je zvláštní tím, že září svým vnitřním světlem. Sám velitel Trpaslíků Thórin Pavéza ho popisuje takto: „Zářil jako stříbro ve světle ohně, jako voda na slunci, jako sníh pod hvězdami, jako déšť na Měsíci ...“ Po opravdu velké vřavě a souboji na hřišti jsme se přesunuli do lesa, abychom z přírodnin vytvořili naše velitele. Hodnotit je přišla samotná Galadriel a nad našimi výtvory ji doslova přecházely oči. Odměnila nás nakonec úplně všechny. I Středozemě má svoji velkou soutěž - Hobití Olympiádu, které jsme si užili celé dopoledne. Všichni umělecky nadaní se večer předvedli v talentové soutěži. Zakončil ji vskutku báječný koncert nadějné zpěvačky Evy Matějovské, která mimo jiné nazpívala úvodní písničku k pohádce Řachanda. Náročný den ukončila strašidelná noční stezka v Dol Gulduru a Temném hvozdu.
HOBITÍ DENÍK Č. 7
Nastal den D, který měl rozhodnout o tom, zda vyhrají Elfové, Trpaslíci nebo Lidé. Před finále v Hobití házené jsme se uvolnili při společných tanečkách. Svá těla jsme pak zchladili během vodní bitvy. Ta pak pokračovala na suchu se střelbou ze vzduchovky na skřety a bitvou čtyř armád. Královskou bitvou vyvrcholil den plný soubojů a my jsme se konečně mohli bavit na velkolepém karnevalu s tombolou a ohňostrojem.
HOBITÍ DENÍK Č. 8
Bylo nás nějak z toho smutno, že už nemáme proti komu bojovat ani s kým soupeřit. Vyhráli samozřejmě ti nejlepší, ale odměnu jsme získali všichni. A někteří z nás dokonce diplomy navíc, medaile za Hobití olympiádu a přívěsek draka Šmaka. Létaly vzduchem konfety, bouchalo šampaňské a slavilo se. Těžko bylo pomyslet, že stroj, který nás měl odvézt ze Středozemě, je už na cestě. Loučení s našimi krály i Elfkou Galadriel bylo v potoku slz, avšak se slibem, že se za rok do Středozemě zase vrátíme!